Balada zimní - učitelská

Autor: Václav Srb <>, Téma: Historie školy, Vydáno dne: 30. 01. 2011

---

autor: Zdeněk Machytka

Byl jednou jeden učitel,

ten musel v pohraničí

proto, že páni vzkázali.

Nic nevadí, že křičí!

 

A ten náš milý učitel

vám bydlel v ledním hradu,

kol pás měl z jíní utkaný

a namrznutou bradu.

 

Na hlavě šálo z bavlny,

vzor z vybledlého kvítí.

A na pyžamu mlhavém

se křišťály mu třpytí.

 

Tomu se jednou zastesklo,

věřte mi, na mou duši,

to bylo tehdy, když v noci

mu zmrzly obě uši.

 

Tomu se tedy zastesklo

v ledovém zimním dvoru,

i chtěl se jíti podívat

do města k inspektoru.

 

On dávno slyšel o zemi,

kde v školách plno zpěvu,

kde každé třídě - k nevíře!

jde všechno beze hněvu.

 

Kde slunce celý boží den

si nezahalí líce,

kde páni shůry slibují

penízků na tisíce.

 

Vzal do ruky svou aktovku,

v plášť zahalil svou bradu

a těšil se, jak vynadá

všem lidem na úřadu.

 

Však běda, jaká proměna!

Hněv jeho tam hned zchladl,

a když odcházel ze dveří,

i věčný úsměv zvadl.

 

To proto, že pan inspektor,

vlastně jen jeho hlásek,

začal mu líčit: po mrazech

vykvete luh sedmikrásek.

 

A vrkoče si v rákosí

prý budou plésti víly.

Až tahle zima pomine,

uvítá prý máj milý!

 

Vracel se smuten v ledný hrad,

neb slunce nad ním chladlo

a kvítí nebral do ruky

to na podzim už zvadlo.

 

Na řekách led, na zemi sníh,

kam těkavý zrak hlédne

kol jenom poušť a Loket hrad

a nikde víly jedné.

 

Kam vkročil, zas ten starý led,

zas mrazy, sněhy v bytě.

I rozzuří se učitel: ,,Žíti tak dál,

tak zemřu na úbytě!“

 

Pověsí hrdlo do smyčky,

by zněl mu z kaple zvonec.

Pověsí školu na hřebík!

A baladě je konec!

 

                                     30. 1. 1947