V posledním březnovém týdnu to byli osmáci, kteří se vydali za hranice všedních dnů i za hranice republiky. Tentokrát je čekala daleká cesta až do středního Německa, do Bad Kissingen, nejznámějších německých lázní.

Už cesta tam byla dobrodružstvím. No řekněte, kdo je dneska zvyklý jezdit takovou dálku vlakem. Jenže autobus je příliš drahý, a tak bylo rozhodnuto. Vlak. Všichni jsme úspěšně zvládli nástrahy čtvera přestupování - v Chebu, Marktredwitzu, Norimberku a Schweinfurtu. Pak už čekalo malé lázeňské nádraží a Stefan Hechtfischer, vedoucí programu, aby nás odvezl do Heiligenhofu. Tato bílá budova, stojící na kopci kousek od středu města, se stala naším domovem pro příštích šest dní. Němečtí žáci přijeli až v pondělí v poledne, takže jsme se v klidu navečeřeli, ubytovali a v pondělí dopoledne vyrazili na prohlídku města. Všechno už kvetlo, sluníčko svítilo, pohoda. Odpoledne pak začal společný program - vzájemné seznamování, představení nového kamaráda, scénky, nácvik tanečního vystoupení, výlety do okolí i do Würzburgu, disko... Na své si přišli i angličtináři, protože při komunikaci s německými žáky angličtinu docela procvičili. Cestu zpátky už jsme zvládli jako ostřílení borci. Dokonce jsme se na několik hodin zastavili v Norimberku a poté, co jsme se "poprali" s úschovními boxy, jsme prošli staré město a hrad. Pak už hurá domů, vypravovat rodičům a kamarádům a těšit se na další výlet.