Sedm dní uteklo jako voda.

 V pondělí 4. 5. bylo před naší školou docela rušno, a to i po zazvonění, které ohlásilo začátek vyučování. Skupina 27 dětí, kterou tvořili děvčata i kluci od třetích do šestých tříd, se připravovala na dlouho očekávaný odjezd do Weißenstadtu na "školandu". I když byla tahle skupina dost různorodá, děti se už předem znaly, protože se několikrát sešly a připravily si vystoupení pro své německé kamarády. Odjezd byl pochopitelně provázen velkým očekáváním - jak budou vypadat pokoje, jaké bude jídlo, co budeme pořád dělat a hlavně JACÍ BUDOU TI NĚMEČTÍ KLUCI A HOLKY.

 Do autobusu se nakonec směsnalo všechno, co jsme hodlali odvézt, i když pan řidič chvíli nevěřícně koukal - hlavně na hromady rekvizit pro budoucí vyrábění a pro divadelní kusy. Cesta do Weißenstadtu netrvá dlouho, takže jsme byli na místě dávno před obědem. Německé děti už byly ubytované a obě skupiny po sobě zvědavě pokukovaly. Do oběda se stihlo ubytování, hlavně povlečení postelí, což byl pro některé menší žáčky problém, ale větší kamarádi ochotně pomáhali. Ve 12 hodin jsme zasedli k prvnímu společnému obědu, špagetám, a pak už se roztočil obvyklý projektový koloběh, začínající různými seznamovacími legráckami. Letošní pobyt proběhl ve znamení pohádek, kolem kterých se tudíž všechno točilo. Bodování pořádku probíhalo formou pohádkového puzzle, nacvičovala se čtyři pohádková divadlní představení a při workshopech děti vyráběly různými technikami roztodivné pohádkové postavy. Postavami z pohádek také zdobily polštářky, které jim budou doma připomínat krásný týden ve Weißenstadtu. Ani není nutno říkat, že při všech činnostech pracovaly české i německé děti pohromadě ve smíšených skupinách.

 Sobotní odpoledne pak bylo nejnapínavější, protože všichni měli ukázat výsledky své práce. Zvlášť pro naše děti bylo představení důležité, protože podívat se přijela celá řada rodičů a příbuzných. Určitě nebyl nikdo zklamaný. Člověk nepotřeboval ani vládnout cizím jazykem, aby pochopil, jak to vlastně bylo se Šípkovou Růženkou, Karkulkou, Jeníčkem a Mařenkou a Žabím králem. Diváci viděli loutkové divadlo hrané vlastnoručně vyrobenými loutkami, tanečně pantomimické představení, Karkulku pro změnu jinak a Žabího krále, kterak se bez námahy mění v žábu a zpět.

 Do programu se ještě vešlo putování skalním labyrintem, výšlap na Waldstein a dobrodružná cesta podél Ohře od pramene směrem na Hamburg, pravda, asi jen kilometr a pak zase zpátky. Počasí nebylo ideální, přesto ale mohly být děti skoro každý den na hřišti. Jak týden ubíhal, bylo stále častěji možno vidět smíšené skupinky dětí, jak si povídají  všem možném. Při loučení v neděli skanulo i několik slziček, vyměňovaly se adresy. Pokud se všechno povede, přijedou děti z Weißenstadtu alespoň na dva dny do Sokolova, aby poznaly, kde žijí jejich noví kamarádi.

 Co závěrem? Projekty v Německu slouží pochopitelně především k zdokonalení jazyka, k odbourání ostychu před používánám cizí řeči. Stejně důležité, ne-li důležitější je však pro děti poznání, že jejich sousedé jsou stejní jako ony.