Od 18. do 25. října se většina 9. A (a s ní sourozenci Hájkovi z 9. B) zúčastnila mezinárodního projektu YOLO v malém saském lázeňském městečku blízko Lipska - v Bad Lausicku. Doprovod tvořily třídní učitelka 9.A Lucie Křenková a Hana Plachá. Již několik let jsme se pokoušeli najít pro žáky osmých a devátých tříd mezinárodní projekt, který by plynule navazoval na naše tradiční pobyty ve Weißenstadtu. Sem jezdí náš německý kolega Karl-Heinz Lorenz se čtvrtou třídou, od nás jsou nejstaršími žáky sedmáci. Teprve loni se nám podařilo najít na semináři Tandemu kontakt na Silvii Steinbach, která vede Jugendherberge v Bad Lausicku. Pár mailů, vyřízení seznamů, poplatků a dalších náležitostí a jede se. Nejjednodušší a zároveň nejlevnější byla cesta vlakem. Museli jsme dvakrát přestupovat, ale zvládli jsme cestu v pohodě a kolem poledne jsme už vystupovali na malém nádraží. Tam na nás čekal Marko Kießling, který se stal na dalších osm dní hlavou celého projektu a naším věrným průvodcem. Zavazadla jsme naložili do aut a pěšky se vydali k ubytování, vzdálenému asi 4 km od nádraží. Německých dětí bylo méně - 11 - a byly různého věku, od osmi do čtrnácti let. Jen tři děvčata, zbytek kluci. První pokukování bylo trochu nedůvěřivé, ale postupně se ledy prolomily a hlavně při různých činnostech ve smíšených skupinách všichni vesele spolupracovali. K oteplení vztahů přispěly i dvě diskotéky a dva táboráky. Od první chvíle jsme měli co dělat. Činnosti byly nesmírně různorodé a velice zajímavé. Seminář o nebezpečí škodlivých látek doplňovalo aktivní vyzkoušení brýlí, které navozovaly pocit opilosti. Celodenní výlet do Lipska byl prostě bomba - prohlídka letiště s průvodkyní, úžasná zoologická zahrada a okružní jízda městem s návštěvou památníku "Bitvy národů". Dvakrát jsme se vyřádili v bazénu Riff; řekla bych, že největší úspěch měla Crazy River, po které se sjíždělo na nafukovacích kolech, ale i všechny ostatní atrakce jsme vyzkoušeli. Ve středu přijel tým Eduventis - to je organizace, která se zabývá smysluplným využitím volného času mladých lidí a nabízí jim zajímavé aktivity. Pod vedením Johanna, Robbiho a Steff si naše parta zahrála fotbalový turnaj, všichni si vyzkoušeli základy sebeobrany a moderních tanců. Další zajímavostí byl pěší výlet do blízkého zámku Colditz, kde byl za druhé světové války vzorový tábor pro zajaté spojenecké důstojníky, především Angličany, Francouze a Holanďany. Dnes je v zámku muzeum útěků, protože ke kodexu cti zajatých důstojníků patřilo pokoušet se soustavně o útěk. Z celkem asi 300 pokusů bylo úspěšných pouhých 30. Nejkurióznějším pokusem, byť nakonec neuskutečněným, byla stavba větroně na střeše kostela. Zajímavá byla i dvanáctikilometrová cesta Colditzským lesem. Ute svlékla kuchařské oblečení, obula turistické boty a dělala nám poučenou průvodkyni, která o lese věděla snad všechno. Za zmínku stojí i jídlo. Bylo velice chutné, bohatý výběr a zčásti v bio kvalitě, poněvadž toto zařízení má certifikát na zdravé stravování. Pro mě osobně byly vrcholem mísy nakrájeného ovoce ke každému jídlu. Osm dní uteklo jako voda a čekala nás cesta domů, opět vlakmo a opět bez problémů. Všichni účastnící byli pobytem nadšeni, takže jen doufám, že příští rok se akce povede znovu a se stejným úspěchem.